Poznámka redakce: Čína dosáhla pozoruhodných úspěchů při budování moderní socialistické země pod vedením Komunistické strany Číny, což může pomoci ostatním zemím vytyčit si vlastní cestu k modernizaci. A skutečnost, že pomoc při budování globálního společenství se sdílenou budoucností je jedním ze základních požadavků modernizace Číny, ukazuje, že plní svou globální odpovědnost pomáhat ostatním zemím podpořit jejich rozvoj. S deníkem China Daily se o své názory na tuto problematiku podělili tři experti.
Čína se „nevzpírá“, spíše se vrací ke svému dřívějšímu ústřednímu postavení na světové scéně – a možná ho brzy překoná. Čína v historii prošla třemi globálními obdobími: „zlatým věkem“ zahrnujícím dynastii Song (960–1279); obdobím dominance za dynastií Yuan (1271–1368) a Ming (1368–1644); a návratem k ústřednímu postavení od Teng Siao-pchinga v 70. letech 20. století až po současného Si Ťin-pchinga.
Existovala i jiná velká období, kdy se světové a čínské dějiny protínaly. Na právě skončeném 20. národním sjezdu Komunistické strany Číny však země přijala strukturální model zaměřený na rychlejší a efektivnější rozhodování, z něhož můžeme vyvodit záměr země dokončit svůj návrat k ústřednímu postavení v novém světovém řádu založeném na efektivitě a prosperitě doma.
20. sjezd strany potvrdil Si Ťin-pchinga jako jádro KSČ a vytvořil nový Ústřední výbor KSČ s 205 členy a nový Stálý výbor Politického byra Ústředního výboru KSČ.
Pro každého disciplinovaného badatele zahraniční politiky je zde několik důležitých bodů, které by mohly být zajímavé.
Zaprvé, zejména na Západě, bylo rozdělení výkonné moci mezi čínského vůdce popisováno jako „příliš centralizované“. Na Západě – zejména ve Spojených státech – je však myšlenka „výkonného prezidentství“ a používání „podpisových prohlášení“ radikální centralizací, která umožňuje prezidentům ignorovat legislativu, což získalo na významu od prezidentství Ronalda Reagana po Joea Bidena.
Za druhé je důležité zdůraznit dva rysy projevů generálního tajemníka Ústředního výboru KS Číny Si Ťin-pchinga na 20. sjezdu strany: demokracii s čínskými specifiky a tržní mechanismy s čínskými specifiky.
Demokracie v čínském kontextu spočívá v každodenním fungování stran a volbách/výběru na široké národní úrovni nebo v ekvivalentu „místní samosprávy“ v zemích, jako je Německo a Francie. V kombinaci s „přímou mocí“ na úrovni stálého výboru politbyra je čínský rozhodovací proces prostředkem pro agregaci dat a informací „v reálném čase“ s cílem zajistit relevantní a efektivní rozhodování.
Tento lokální model je důležitou protiváhou národní autority, protože přímé rozhodování soupeří s efektivitou a relevancí. To by proto bylo klíčovým rysem, který bude třeba v nadcházejících letech pozorovat v rámci čínského paradigmatu správy věcí veřejných.
Za třetí, „tržní mechanismy“ v socialismu s čínskými rysy znamenají maximalizaci místního výběru a zároveň zajištění „společné prosperity“. Cílem je zde využít trh k identifikaci a seřazení priorit a poté – s využitím přímého rozhodování – k provádění rozhodnutí, jejich implementaci a kontrole za účelem maximální efektivity. Otázkou není, zda s tímto modelem souhlasíme, či nesouhlasíme. Rozhodování s cílem dosáhnout společné prosperity pro více než 1,4 miliardy lidí nemá ve světě precedens.
Snad nejvýraznějším signálem a konceptem, který Si Ťin-pching vyjádřil ve svých projevech na 20. sjezdu strany, je požadavek na „jednotu“, „inovaci“ a „bezpečnost“ v rámci aktivního protokolu „modernizace“.
V těchto pojmech a konceptech se skrývají nejambicióznější a nejkomplexnější systémy rozvoje v historii: Čína vyvedla z chudoby více lidí než kterákoli jiná země v lidské historii, protože její podíl na globálním HDP se čtyřnásobně zvýšil; Čína každoročně vyprodukuje více inženýrů než kterákoli jiná země; a od doby, kdy Google AlphaGo v roce 2015 porazil Fan Hui ve starověké hře go, se Čína stala světovým lídrem ve vzdělávání, inovacích a implementaci umělé inteligence.
Čína má také druhý nejvyšší počet platných patentů, vede svět ve výrobě a generování obchodu, stejně jako ve vývozu technologií.
Čínské vedení však čelí také bezprecedentním výzvám, jaké jsme dosud neviděli. Vnitrostátně musí Čína dokončit přechod na čistou energii, aniž by se vrátila k používání uhlí a jiných fosilních paliv, a účinně omezit pandemii COVID-19 a zároveň udržet hospodářský růst.
Země musí také obnovit důvěru ve svůj trh s nemovitostmi. Prosperita vyvolává inflační cykly poptávky a úvěrů, které zvyšují zadlužení a spekulace. Čína proto bude potřebovat nový model, jak se vypořádat s cyklem „boomu a krachu“, aby stabilizovala svůj sektor nemovitostí.
Navíc geopoliticky tchajwanská otázka maskuje širší problém. Čína a Spojené státy se nacházejí uprostřed „posunu v uspořádání“ světového řádu, který se objevuje bez obvyklého diplomatického dialogu posledních 60 let. Existuje překrývající se „hegemonické mapování“ – kdy USA vojensky obklopují čínské zájmy, zatímco Čína ekonomicky a finančně dominuje v oblastech, které byly kdysi implicitně spojeny se Západem.
V posledním bodě se však svět nevrátí k bipolarismu. Podnikové technologie znamenají, že v novém světovém řádu budou hrát prominentní roli jak menší národy, tak i nestátní aktéři.
Si Ťin-pching správně vyzval ke světu oddanému mezinárodnímu právu, suverénní integritě a sdílené globální prosperitě, aby se mohl rozvíjet mírový svět. Aby toho Čína dosáhla, musí vést dialog a systém „podnikání“ zaměřený na pragmatický rozvoj, environmentální udržitelnost a neustálé zlepšování kvality života v celém globálním prostoru.
Od Gilberta Morrise | China Daily | Aktualizováno: 31. 10. 2022 07:29
Čas zveřejnění: 31. října 2022